Většina lidí si při pomyšlení na globální vymírání představí katastrofy spojené s asteroidy, kometami nebo obřími sopkami. Nejnovější poznatky však ukazují, že některá z nejhorších vymírání v historii naší planety pravděpodobně způsobilo něco, co si nikdo nedokázal představit: stromy.
Devonské období bylo na Zemi obdobím velkých změn, které probíhalo před 419 až 358 miliony let. Tehdy začaly planetu Zemi osidlovat první rostliny, což se však časově shodovalo se sérií vymírání mořských živočichů, v jejichž důsledku zahynulo téměř 70 % všech vodních tvorů.
V nové zprávě zveřejněné v Geological Society of America Bulletin, jednom z nejstarších a nejuznávanějších časopisů v oboru geologie, vědci uvádějí, že zkoumají, co mohlo být příčinou těchto četných populačních kolapsů v daném období.
Dřívější výzkumy naznačily, že když se objevily první rostliny, došlo v Eurasii k prudkému poklesu obsahu fosforu. To vedlo k teorii, že první kořeny stromů mohly uvolňovat tuto nezbytnou živinu rozbíjením hornin.
Fosfor je nezbytný pro veškerý život na Zemi a evoluce kořenů umožnila rostlinám růst více než kdykoli předtím. Zároveň se však přebytek fosforu z odumřelých a rozkládajících se rostlin dostával do dávných oceánů, což vedlo k významným změnám v mořských ekosystémech.
"Naše analýza ukazuje, že vývoj kořenů stromů pravděpodobně zaplavil oceány nadbytkem živin, což způsobilo masivní růst řas," vysvětlil autor studie Gabriel Filippelli ve svém prohlášení. "Toto rychlé a ničivé šíření řas by vyčerpalo většinu kyslíku v oceánech a vyvolalo by katastrofální masové vymírání."
Mořské řasy. K tomuto procesu, známému jako eutrofizace, dochází, když se vodní útvar nadměrně obohatí živinami, což často vede ke zvýšenému růstu řas. Často to může vést ke snížení hladiny kyslíku ve vodě a celkovému zhoršení kvality vody.
Hlavní příčinou eutrofizace je vypouštění látek bohatých na živiny, jako jsou odpadní vody a hnojiva, do vodních toků. Ačkoli je eutrofizace přirozeným jevem, často ji urychluje lidská činnost.
Vědci zkoumali geochemické záznamy pěti devonských jezerních usazenin v Grónsku a Skotsku, aby identifikovali dávné příklady eutrofizace. Jak se předpokládalo, výsledky ukázaly, že v různých obdobích devonu docházelo k silnému vyčerpání suchozemského fosforu.
Důležité je, že data těchto výkyvů korelují se stářím fosilií dřevin, což naznačuje, že vznik zakořeněných stromů byl skutečně příčinou tohoto exportu živin. 
V řekách, které kdysi obývaly vlastní ekosystém, zanikl život po procesu eutrofizace v důsledku růstu měst v jejich okolí. Na snímku je úsek řeky Criciúma na jihu státu Santa Catarina.
Co je však možná ještě důležitější, autoři studie zjistili, že k těmto změnám docházelo pravidelně ve stejnou dobu jako k masovému vymírání. Například dva výrazné nárůsty obsahu vodního fosforu se shodovaly se dvěma hlavními obdobími pozdně devonského vymírání, při kterém zahynulo 40 % mořských čeledí a 60 % všech rodů.
Další analýza údajů ukázala, že k exportu fosforu do oceánu dochází cyklicky a souvisí s regionálními klimatickými výkyvy. Přesněji řečeno, změna byla největší během vlhčích období, protože vlhké podmínky usnadňovaly růst rostlin a následně vedly k většímu odtoku fosforu.
"Tyto nové poznatky o katastrofických důsledcích přírodních událostí ve starověkém světě mohou sloužit jako varování před důsledky podobných podmínek, které vznikají v důsledku lidské činnosti v současnosti," tvrdí Filippelli.
