Helénistický filozof Diogenés ze Synopse, žijící v letech 413 - 323 př. n. l., žák Antisthena (Sokratův žák), naturalistického myšlenkového směru, byl vrcholem a symbolem kynizmu, protože svou filozofii proměnil v radikální způsob života. Jeho učitel Antisthenés, tvůrce kynické školy (z řeckého Kynikos, pes, jak je Athéňané označovali jako pouliční psy, bez majetku a zboží), se stal symbolem kynizmu.Diogenés však byl největším destilátorem perel ve své lhostejnosti k hodnotám společnosti, jejíž byl součástí.

Jeho cesta začíná v mládí, kdy jednou vstoupil do chrámu bohů ve svém rodném městě Synopě, aby se zeptal věštkyně (věštkyně byly obvykle nadopované panny).

Diogenes: - Co mohu dělat, abych si vydělal peníze?

Vědma: - Musíte minci zkopírovat.

Rozhodne se tedy se svým otcem minci padělat a brzy je odhalen, souzen do vyhnanství a jeho otec uvězněn na doživotí. Odchází a říká:

- Neodsuzuješ mě k vyhnanství, já odsuzuji tebe, abys zůstal.

V Athénách, kde se setkává s Antisthenem, je ohromen takovou prostotou a moudrostí, je však odmítnut jako žák, ale naléhá dnem i nocí, dokud stařec nesouhlasí, že s ním bude jednat jako s žákem. Antisthena unavuje, že ho sleduje, bije Diogena dřevěnou holí, kterou používá jako berlu. Nemilosrdný, řekl Diogenes:

- Stávkuj, protože nenajdeš dřevo tak tvrdé, abys mě donutil přestat tě přemlouvat, abys mi něco řekl, jak se mi zdá, že je tvou povinností.

Cynikové hlásali odpoutání se od hmotných statků, zpochybňovali manželství, soužití ve společnosti a prohlašovali se za občany světa.

Diogenés pravidelně chodil do Platónovy Akademie, aby ji obtěžoval a rušil.Jednou Platón řekl:

- Člověk je dvounožec bez peří!

Diogenés stráví den přemýšlením a napadne ho ukrást kuře, vydat se do Platónovy školy, ztroskotat na nebohém kuřeti, až dorazí na místo, hodí ho doprostřed chodby a ukazováčkem vykřikne:

- Člověk! Člověk!

- Dvounožec bez peří!

Když se všichni zasmějí, Platón v rozpacích domluví:

- Člověk je dvounožec bez peří s plochými nehty.

Diogenés hledal člověka, který našel svou pravou přirozenost, žije podle ní a je šťastný, a proto byl namalován s lampou v ruce, která mu měla osvětlovat jeho hledání.

- Mnoho lidí, málo lidí.

Štěstí by mělo vycházet z nitra člověka, a ne zvenčí. Někdy byl viděn ve chvíli intimity sám se sebou, uvnitř svého sudu, aby se omluvil, řekl by:

- Když ne ve dvou, tak proč ne sám.

Měl ve zvyku utíkat na rybářských lodích a cestovat po světě, ale na jedné z nich byla jeho loď v mezinárodních vodách napadena piráty, zajata a vydražena jako otrok, při dražbě se každého draženého ptali na jeho povolání.

Dražitel před Diogenem: - Jaké je vaše povolání?

Otrok: - Jsem tesař!

Zanedlouho přijde na řadu stejná otázka jako u Diogena, ale on odpoví:

- Jsem skvělý pán! Pokud si mě koupíte, budu skvělý majitel!

Stejně známá je i jeho historka s Alexandrem Makedonským (ještě před válkou se mu neříkalo "Veliký"), který při setkání s ním požádal Diogena, aby si řekl o cokoli, co chce, a ten požádal Alexandra, aby mu šel z cesty, protože mu brání v přístupu slunečních paprsků. Diogenes tímto činem demonstroval, jak málo potřebuje k tomu, aby se mu žilo dobře podle jeho přirozenosti. tato odpověďživě zapůsobil na Alexandra, který po návratu, když slyšel, jak se jeho důstojníci posmívají Diogenovi, řekl:

- Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogenem. Setkání Alexandra Makedonského a Diogena Synopského.

Stejně jako Sokrates a Antisthenés ani Diogenés nic nenapsal, neboť řekl: - Mluvení je ctnost bez esejů.

Byl přesvědčen, že ctnost se lépe projevuje v činech než v teorii, a jeho život se skládal z neúnavné kampaně za vyvrácení institucí a společenských hodnot společnosti, kterou považoval za zkaženou.

Jeho teatrálnost a moudré tirády jsou rozhodně legendární. Někteří autoři uvádějí jeho zvyky hromadění odpadků, bydlení v sudu a jistý nedostatek hygieny.

Diogenův způsob života inspiroval psychiatry v roce 1975 k pojmenování psychické poruchy "Diogenův syndrom" (i když je poněkud rozporuplné označovat ho za člověka s takovými vlastnostmi), která se vyznačuje návykem hromadit nepotřebné a bezcenné předměty, sbírat a hromadit odpadky a dokonce i odpad.

Nutkavé hromadění předmětů je jedním z příznaků specifického typu obsedantně kompulzivní poruchy (OCD), která se nazývá Diogenova S. Vyznačuje se nejen hromaděním nepotřebných předmětů a odpadků, ale také obtížemi se předmětů zbavit.

Je však třeba rozlišovat sběratelskou poruchu, která není patologická, ale je spíše sběratelským koníčkem.

Příznaky jsou: sociální izolace, hromadění nečistot v prostředí a hromadění nepotřebných předmětů. Cítí se podráždění a otrávení, když jim někdo nabídne, že uklidí a vyčistí místo. Bez nepořádku a chaosu se prý cítí ztracení a mají pocit ztráty.

Přestože měl svobodu jako cenu za svou intelektuální hodnotu, dával přednost ulici, místu, kde se prostřednictvím čistého cynismu snažil bojovat s konkubinátem, chtíčem a korupcí v nejširším slova smyslu. Jeho život inspiroval spisovatele jako Roberto Bolaños k vytvoření postavy Chavese, přímo ovlivněné stoicismem, byl svobodný ve svém vlastním myšlení, kritický, protože kritika, jestližeobrácené chyby.

- Čas je zrcadlem věčnosti.

Zdroje:

- Kniha:

1. NAVIA, Luis E. Diogenes Kynik Překlad João Miguel Moreira Auto, překlad řeckého textu Luiz Alberto Machado Cabral, São Paulo: Odysseus, 2009.

- Webové stránky:

1. //www.nueva-acropolis.es/es/filosofia/310-humor/13534-anecdotas-de-diogenes-de-sinope
2. //www.filosofia.com.br/historia_show.php?>