Pýthagorás (1) se během svého pobytu v Indii naučil, jak všichni vědí, ve škole gymnosofů (2) řeč zvířat a rostlin. Jednoho dne, když se procházel po louce nedaleko pobřeží, zaslechl tato slova:

- Jak jsem nešťastný, že jsem se narodil jako tráva! Sotva dva palce vysoký, a už je tu dravá obluda, strašná bestie, která mě drtí svýma širokýma nohama; její tlama je vyzbrojena řadou ostrých kos, jimiž mě seká, trhá a polyká. Lidé té obludě říkají beranidlo. Nevěřím, že na světě existuje odpornější stvoření.

Pýthagorás postoupil o několik kroků a na malé skále našel ústřici, která otevírala ústa. Ještě nepochopil tento obdivuhodný zákon, podle něhož je zakázáno jíst zvířata, naše bližní. Chtěl ústřici spolknout, když vtom pronesla tato krásná slova:

- Ó, přírodo, jak šťastná je tráva, která stejně jako já je tvým dílem! Když se poseká, znovu se narodí, je nesmrtelná; a nás, ubohé ústřice, marně chrání dvojí brnění; proradní lidé nás pojídají po tuctech k obědu a není cesty zpět. Jak strašný je osud ústřic a jak barbarští jsou lidé!

Pýthagorás se zachvěl, cítil hrůznost zločinu, který se chystal spáchat: v slzách požádal ústřici o odpuštění a zcela vědomě ji položil na skálu.

Když se při návratu do města hluboce zamyslel nad takovým dobrodružstvím, viděl, jak pavouci žerou mouchy, vlaštovky žerou pavouky a jestřábi žerou vlaštovky. "Všichni tito lidé, řekl si, nejsou filozofové."

Když tam Pýthagorás vstoupil, byl strčen, udeřen a přejet davem zlodějských mužů a žen, kteří pobíhali kolem a křičeli:

- Výborně, výborně! zasloužili si to!

- Kdo, co, řekl Pýthagorás a vstal. A lid dál běžel a křičel: "Ach, jakou budeme mít radost, až je uvidíme dobře upečené!

Pýthagorás si myslel, že mluví o čočce nebo o nějaké jiné zelenině; nic takového, byli to dva ubozí Indové. "Ach! bezpochyby," řekl Pýthagorás, "jsou to dva velcí filozofové, kteří se unavili životem; jsou dobře naladěni na to, aby se znovu narodili v jiné podobě (4); je potěšení stěhovat se, i když je člověk vždycky špatně ubytován; o chutích se člověk nehádá."

Spolu s davem se vydal na náměstí, kde uviděl hořící velký oheň a před ohněm pódium, kterému říkali. soud , a na té tribuně soudci, a tito soudci všichni drželi v rukou kravský ocas a na hlavě měli čepici dokonale podobnou dvěma uším zvířete, které nesl Silenus, když kdysi navštívil zemi po Bakchově boku (5), poté, co přešel Eritrejské moře, aniž by si namočil nohy, a zastavil běh Slunce a Měsíce, jak je věrně vyprávěno v díle Orfické hymny (6).

Mezi těmi soudci byl i jeden dobrý muž, kterého Pýthagorás dobře znal. Mudrc z Indie vysvětlil mudrci ze Sámu téma hostiny, která se bude konat pro hinduistický lid.

- Ti dva Indové, řekl, vůbec netouží po tom, aby byli upáleni; moji přísní spolubratři je k takovému mučení odsoudili; jednoho za to, že řekl, že Šákjamuniho podstata není podstatou Brahmy (7), a druhého za to, že se domníval, že by bylo možné potěšit Nejvyšší bytost ctností, aniž by v hodině smrti držel krávu za ocas: neboť, řekl, člověk může být stále ctnostný a neDobré ženy ve městě byly těmito dvěma kacířskými výroky tak vyděšeny, že soudcům nedaly pokoj, dokud nerozhodli o mučení těchto nešťastníků.

Pýthagorás usoudil, že od trávy k člověku je mnoho věcí k politování. Hádal se však před soudci a dokonce i před oddanými: a to se stalo jen jednou.

Poté se vydal kázat toleranci do Crotony (9), ale jeden netolerantní člověk mu zapálil dům a on, který z plamenů vytáhl dva hinduisty, uhořel. Zachraňte se, pokud můžete!

Zdroj: VOLTAIRE. Romans et contes (Org.: Henri Bénac), Paris: Classiques Garnier, 1957, s. 481-483.

(Původní text také zde.)

_______________

POZNÁMKY

(1) řecký mudrc, narozený na ostrově Samos, proslulý svou láskou k matematice a náboženskými sklony (zejména pokud jde o esoteriku), žil v letech 570-495 př. n. l. O Pythagorově životě je málo spolehlivých informací, ale ví se, že podnikl dlouhé cesty do Afriky a na Východ, kde se setkal s několika kněžími a mysliteli. V tomto krátkém příběhu,Voltaire si představuje epizodu ze života tohoto filozofa v době, kdy pobýval v Indii.

(2) Gymnosofové byli indičtí asketové, kteří z pohrdání hmotou žili nazí.

(3) Jedním z nejznámějších faktů o Pythagorově životě bylo jeho vegetariánství, které Voltaire, stejně jako mnoho dalších učení antických filozofů, pojal se sarkasmem, jako by šlo o formu naivity.

(4) Dalším základním přesvědčením Pythagora a jeho následovníků byla metempsychóza neboli stěhování duší, pravděpodobně převzatá od hinduistů. Podle této myšlenky měly být všechny živé bytosti obdařeny duší, a to od těch nejdokonalejších (u rostlin) až po ty nejdokonalejší (u nebeských bytostí). V každé existenci mohla duše přijmout za "obydlí" jiný druh živé bytosti, od těch nejdokonalejších až po ty nejdokonalejší (u nebeských bytostí).Všimněte si, že tato teorie nebyla blízká ani Voltairovi.

(5) Bakchus, řecký bůh vína a opilství, a Silenus, nejstarší a nejslavnější z jeho následovníků, byli často zobrazováni společně. Koněm opilce Silena byl osel.

(6) Orfické hymny Jednalo se o soubor zpěvů vyjadřujících oddanost některým bohům řeckého pohanství, připisovaných mýtickému básníkovi a hudebníkovi Orfeovi. Byly jedním z ústředních prvků orfického mysterijního náboženství, iniciačního kultu s asketickou přísností, který se opíral o rituály a praktiky odlišné od lidového náboženství Řeků. Voltaire se však o obsah orfeismu nezajímal. Když se zmiňovalPodle některých mýtů se Silenovi podařilo přejít moře na oslu, když zastavil běh hvězd, autor vrhá světlo na epizody z židovsko-křesťanských Písem, v nichž se vyprávějí podobné události. Říká se v nich totiž, že Ježíš kráčel po vodách Galilejského jezera a že Bůh zastavil pohyb slunce a měsíce, aby Jozue a Izraelité mohli porazit Amorejce.Ačkoli dnes existují alegorické výklady těchto pasáží, dlouhou dobu je věřící téměř jednomyslně hodnotili jako doslovné. Otázka, kterou chce Voltaire v tomto příběhu, jenž hovoří o fanatismu, položit na stůl, zní víceméně takto: pokud někdo považuje za pravdivé mimořádné skutečnosti a výrony nadpřirozena, které se týkají jeho náboženství, proč soudíFalešné jsou zázraky a divy, které oživují jiné kulty?

(7) Šákjamuni ("mudrc národa Šákjů") je jedním z epitet Buddhy; Brahma je podle hinduistů božstvem stvořitelem vesmíru. Kontroverzi, na kterou text naráží (zpochybnění božské podstaty Buddhy), je třeba chápat jako nepřímý odkaz na samotnou evropskou kulturu, v níž některé teologické polemiky v rámci křesťanství vedly k válkám a pronásledovánínáboženské.

(8) Komická zmínka o nutnosti mít v okamžiku odchodu nablízku krávu se netýká hinduistické víry (kterou Voltaire ani dobře neznal) a je spíše pravděpodobné, že šlo o vtip namířený proti katolickému doporučení zpovídat se před smrtí.

(9) Město v Kalábrii (jižní Itálie), kde Pythagoras kolem roku 530 př. n. l. založil svou filozofickou školu.

Přeložil Donato Ferrara